Po dnešním obědě v restauraci, kde jsem poprvé v životě naživo zahlédl Rumburaka...
Trošku bulvárních novinek
Výsady České republiky na anonymní vlastnictví akcií se ve veřejném byznysu daří. V loňském roce získaly firmy s akciemi na doručitele státní zakázky v objemu více než osmi miliard korun. Nejštědřejší jsou vůči neprůhledným akciovkám státní podnik Lesy ČR, Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) a ČD Cargo.
Trošku nejpalčivějšího tématu
Účastníci třetího protikomunistického odboje získají jednorázové ocenění 100 tisíc korun a těm s podprůměrnými penzemi bude jejich výše dorovnána na průměrný důchod. Shodly se na tom ve středu v noci špičky vládní koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Strany se také shodly na tom, že personální změny ve vládě se odkládají na červen, až VV budou mít po stranické konferenci
A trošku potřebné historie
Československá snajperka
.
Štír
Jel jsem z letiště vzadu v naší feldě, co občas pekelně zlobí, a zadní opěrku hlavy jsem si napasoval tak akurát. Jel, řídil, jsem do polska ve služební fábce, opěrku jsem si nezešteloval neb mě Jenda Dr. obtěžoval, hold irský původ mu nedá spát. Jel jsem v naší feldě do Rožnova na vlak, vpředu a pršelo, a jelikož nemáme myslím co zastírat, tak felda i když se snažila, blejdy sice nemá, ale nestačíla stírat – nechci se vtírat – ale nová tag-sekce přibude – „zástěrka“. Zástěrky povinně všem autům.
Prověrka, osmisměrka, vodoměrka
Prověrka, osmisměrka, vodoměrka
Nahatý chlap, tak ať
Zcela šokován v úterý jsem byl. Ani jsem nic nepil, teda až na jakési víno ve slevě kúpené, ale úterní ráno překvapilo myslím nejen mě. S kolegou a kamarádem Honzou, se kterým v KRNAPU létáme volným pádem, ale naštěstí ne tak dlouho jako ten vytuhlý pargán, o kterým povídal na letištu Síkorka., jsme se těšili na krásnou dvoudenní služební cestu do nadmořských výšek čtyřciferných, bohužel počasí mělo v noci nejspíše noční můru; můro neboj už pro tebe jedu; dokonce možná i lehce lechtivou. Pánové z jižních krajů, kteří s námi chtěli na horách chvíli pobýt nebyli překvapeni ale vyděšeni, hold botasky a riflovina není do sněhu ideální. Na horách bylo bílo.
Zahráli jsme si kousek na rolbu, ještě že naše kára měla o jednu šajtrpáku víc a uzávěrka kol proměnila i staršího japonce v malý tank. Nohy však na sněhu moc neposlouchaly a hlavně poslání, které jsme na vrcholech měli se realizovat v míře potřebné nedalo. Nocleh byl odvolán a vrátili jsme se nakonec do nižších poloh, kde výtečná svíčková byla satisfakcí za neviděná panoramata.
Včera léto, včera zima, dneska léto, zítra bazén. Na rozšířené vrchlabské hlavní cestě s honosným názvem náměstí i cukrovou vatu prodávají a na malém řetízkáči točí, u zrekonstruovaného Pupenca se R12 točí, a celkově, z té jarní krasy se mi hlava točí. Listy v kalendáři pořád stejně rychle obracím – velikonoce super po loňsku byly, v neděli jsem pozaléval a v sobotu i polétal, sic méně než minule, kdy jsem i k Ropici doletěl, ale na Radhošť už se bál. Miro jen tak dál. Zítra jo? Jo. Jo a bando sháním auto.
Ještě k nadpisu – Hu, Hu, Hugo
Zahráli jsme si kousek na rolbu, ještě že naše kára měla o jednu šajtrpáku víc a uzávěrka kol proměnila i staršího japonce v malý tank. Nohy však na sněhu moc neposlouchaly a hlavně poslání, které jsme na vrcholech měli se realizovat v míře potřebné nedalo. Nocleh byl odvolán a vrátili jsme se nakonec do nižších poloh, kde výtečná svíčková byla satisfakcí za neviděná panoramata.
Včera léto, včera zima, dneska léto, zítra bazén. Na rozšířené vrchlabské hlavní cestě s honosným názvem náměstí i cukrovou vatu prodávají a na malém řetízkáči točí, u zrekonstruovaného Pupenca se R12 točí, a celkově, z té jarní krasy se mi hlava točí. Listy v kalendáři pořád stejně rychle obracím – velikonoce super po loňsku byly, v neděli jsem pozaléval a v sobotu i polétal, sic méně než minule, kdy jsem i k Ropici doletěl, ale na Radhošť už se bál. Miro jen tak dál. Zítra jo? Jo. Jo a bando sháním auto.
Ještě k nadpisu – Hu, Hu, Hugo
Otlačené uši
Otlačené ušiska od krátkých i dlouhých vln GPS mám po včerejšku. Pod čepicou jsem ukrytou měl anténku chytačku, na ani jednom lyžáku ani jednu mačku, ale kočku jsme s sebou při měření na vrcholech měli. Poprvé jsem na nohách měl lyžáky s funkcí walk, na lyžách pásy tulení. (Tulení počítá. Se.)
O koňovi se bavit už asi raději nebudu, nedělá to myslím dobrotu. Robota, po včerejším výletě, vypadá dnes trochu vypatlaně, a to jsme ani včera na laně nebyli – nebylo už sněhu a sil. Kdy uvidím Mil? V pokoji mám binec. Dneska Třinec!
Pohodlnou židlu v práci přeju, a na jižní svahy krém sebú.
O koňovi se bavit už asi raději nebudu, nedělá to myslím dobrotu. Robota, po včerejším výletě, vypadá dnes trochu vypatlaně, a to jsme ani včera na laně nebyli – nebylo už sněhu a sil. Kdy uvidím Mil? V pokoji mám binec. Dneska Třinec!
129 brum, brum – medvěd
Tolikrát odznova rozepsaný příspěvek na tyto neodolatelné pavučinové stránky jsem snad ještě neměl. Od minulého blognutí jsem byl na Moravě skoro furt, napsat něco se moc chtělo, jenže po odstavci přišla větná stavba moc komplikovaná, a tak zůstalo pouze u save as napříště (což rovná se na nikdy). Nyní však při klikání na stále se odpujující usb modem, strašně rychlého a navíc růžového poskytovatele; sedíc na pohodlné sedačce vlaku, sedíc, hlavně sedíc v expresu, tentokráte ne mířícího do rodiště small flying spirit, ale po ani nevím kolika odrazech měsíčního svitu v potoce za garážostodolú valím do kraja na jih od hory z kerej juráš a ondráš dřív slétavali na tých jejích větroplachách; nyní teda snad něco napíšu. Sic to bude spíše jen snůška myšlenek neuspořádaných, a dosti cenzurovaných, ale aspoň pan vyhledávač bude čumět. Net.
Jak jsem přelézal dírou v plotě při cestě na večerní Tesko hrabání (jakýsi slangový výraz pro nakupování) tak jsem takový adrenalin zažíval, skoro jako na bále co jsme s jiřinu a tomem, docela honem dohromady dali, trochu se báli, ale pak, pak nakonec, se smáli. Úsměv na tvářích jsme měli další dny. Na tvářích byl, ale hlavně na srdci a duši jsme měli povzbuzení do další činnosti, že jsme to zvládli. A hlavně Tom, je v tom, neb pustil se do dalších akcí, a jde mu to. No přes ten plot jsem nešel kočku sdělávat ze stroma, jak Emana, když vylezl na jabloň, ale ani v dalekých představách jsem si nepomyslil, že nočního tvora – sovu potkám na dubině. Šuline proč nejedeš když máš auto. Seklý na křižovatce, poslúchajíc tyto a podobné věty jsem se vrácel z dalších nákúpů a vionu kde jsem byl nakupovat s holkama z Kněhyň. Ale až na, v životě prvém, tričko z kenveláča jsem prdlajs kúpil. Přijde mi že všude mají to samé, boty i u bati jak u větnamců – když už vypadá trošku k světu, tak podrážka že hanba je o těch botech i přemýšlet. Ví bůh, proč se ta obuv kazí, snad nějaký výbuch to způsobil, ale když už uzatvorený toaletný systém v českých vlacích je, tak proč Ne. (Možem tedy ve stanici. Ci, Ci, Cikáť? – nedočet jsem se. Jen, že s křídlama tam chodit, raději nemám.)
Pět a dvacet – žádný výprask, ale aktuální stav přihlášených na letošní efelko je, tož fajné na to že ještě tři měsíce do první disciplíny zbývá, tak ten kdo líny je, bude mít problém za chvílu se na grid vlézt, bo jestli kukuřica za praporkama vyroste, sranda bude. Kukuřici identifikovat bylo obtížné i při gis úloze týkající se obrazové analýzy a zpracování výstúpú z oblasti směrů VPD 080 a 260, ale nakonec díky pomoci blížícího se léta jsme určili devítku jako rok snímku.
Propadlík s babetou bych si mohl letos říkat, neb jsem svou chybou nechal si propadnout, naštěstí skoro všichni se mnou, piloťák. Ták nějak periodicky budu tedy muset znovu ukázat, že mi při vývrtce špatně není, letiště mezi poli najdu, a přistanu jako do peřin. Snad bude na čem, bo větroň z Letu, né tu, ale s evropany má problém. Na letišťu jsme poschúzovali a teď v sobotu bychom rádi do oblak, ale snad nepřijde žádný mrak, který by nám v tom překážet chtěl.
A co Krakonoš? Sčítací komisař k němu ještě nedorazil, u Správy pár stromu porazil, Chomutov či Ústí v hokeji neporazil, ale jinak je stále co vymýšlet, zlepšovat, hlídat a mapovat.
Hybajte Jaro Vítat.
Jak jsem přelézal dírou v plotě při cestě na večerní Tesko hrabání (jakýsi slangový výraz pro nakupování) tak jsem takový adrenalin zažíval, skoro jako na bále co jsme s jiřinu a tomem, docela honem dohromady dali, trochu se báli, ale pak, pak nakonec, se smáli. Úsměv na tvářích jsme měli další dny. Na tvářích byl, ale hlavně na srdci a duši jsme měli povzbuzení do další činnosti, že jsme to zvládli. A hlavně Tom, je v tom, neb pustil se do dalších akcí, a jde mu to. No přes ten plot jsem nešel kočku sdělávat ze stroma, jak Emana, když vylezl na jabloň, ale ani v dalekých představách jsem si nepomyslil, že nočního tvora – sovu potkám na dubině. Šuline proč nejedeš když máš auto. Seklý na křižovatce, poslúchajíc tyto a podobné věty jsem se vrácel z dalších nákúpů a vionu kde jsem byl nakupovat s holkama z Kněhyň. Ale až na, v životě prvém, tričko z kenveláča jsem prdlajs kúpil. Přijde mi že všude mají to samé, boty i u bati jak u větnamců – když už vypadá trošku k světu, tak podrážka že hanba je o těch botech i přemýšlet. Ví bůh, proč se ta obuv kazí, snad nějaký výbuch to způsobil, ale když už uzatvorený toaletný systém v českých vlacích je, tak proč Ne. (Možem tedy ve stanici. Ci, Ci, Cikáť? – nedočet jsem se. Jen, že s křídlama tam chodit, raději nemám.)
Pět a dvacet – žádný výprask, ale aktuální stav přihlášených na letošní efelko je, tož fajné na to že ještě tři měsíce do první disciplíny zbývá, tak ten kdo líny je, bude mít problém za chvílu se na grid vlézt, bo jestli kukuřica za praporkama vyroste, sranda bude. Kukuřici identifikovat bylo obtížné i při gis úloze týkající se obrazové analýzy a zpracování výstúpú z oblasti směrů VPD 080 a 260, ale nakonec díky pomoci blížícího se léta jsme určili devítku jako rok snímku.
Propadlík s babetou bych si mohl letos říkat, neb jsem svou chybou nechal si propadnout, naštěstí skoro všichni se mnou, piloťák. Ták nějak periodicky budu tedy muset znovu ukázat, že mi při vývrtce špatně není, letiště mezi poli najdu, a přistanu jako do peřin. Snad bude na čem, bo větroň z Letu, né tu, ale s evropany má problém. Na letišťu jsme poschúzovali a teď v sobotu bychom rádi do oblak, ale snad nepřijde žádný mrak, který by nám v tom překážet chtěl.
A co Krakonoš? Sčítací komisař k němu ještě nedorazil, u Správy pár stromu porazil, Chomutov či Ústí v hokeji neporazil, ale jinak je stále co vymýšlet, zlepšovat, hlídat a mapovat.
Hybajte Jaro Vítat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
