Nahatý chlap, tak ať

Zcela šokován v úterý jsem byl. Ani jsem nic nepil, teda až na jakési víno ve slevě kúpené, ale úterní ráno překvapilo myslím nejen mě. S kolegou a kamarádem Honzou, se kterým v KRNAPU létáme volným pádem, ale naštěstí ne tak dlouho jako ten vytuhlý pargán, o kterým povídal na letištu Síkorka., jsme se těšili na krásnou dvoudenní služební cestu do nadmořských výšek čtyřciferných, bohužel počasí mělo v noci nejspíše noční můru; můro neboj už pro tebe jedu; dokonce možná i lehce lechtivou. Pánové z jižních krajů, kteří s námi chtěli na horách chvíli pobýt nebyli překvapeni ale vyděšeni, hold botasky a riflovina není do sněhu ideální. Na horách bylo bílo.

Zahráli jsme si kousek na rolbu, ještě že naše kára měla o jednu šajtrpáku víc a uzávěrka kol proměnila i staršího japonce v malý tank. Nohy však na sněhu moc neposlouchaly a hlavně poslání, které jsme na vrcholech měli se realizovat v míře potřebné nedalo. Nocleh byl odvolán a vrátili jsme se nakonec do nižších poloh, kde výtečná svíčková byla satisfakcí za neviděná panoramata.

Včera léto, včera zima, dneska léto, zítra bazén. Na rozšířené vrchlabské hlavní cestě s honosným názvem náměstí i cukrovou vatu prodávají a na malém řetízkáči točí, u zrekonstruovaného Pupenca se R12 točí, a celkově, z té jarní krasy se mi hlava točí. Listy v kalendáři pořád stejně rychle obracím – velikonoce super po loňsku byly, v neděli jsem pozaléval a v sobotu i polétal, sic méně než minule, kdy jsem i k Ropici doletěl, ale na Radhošť už se bál. Miro jen tak dál. Zítra jo? Jo. Jo a bando sháním auto.


Ještě k nadpisu – Hu, Hu, Hugo

Otlačené uši

Otlačené ušiska od krátkých i dlouhých vln GPS mám po včerejšku. Pod čepicou jsem ukrytou měl anténku chytačku, na ani jednom lyžáku ani jednu mačku, ale kočku jsme s sebou při měření na vrcholech měli. Poprvé jsem na nohách měl lyžáky s funkcí walk, na lyžách pásy tulení. (Tulení počítá. Se.)

O koňovi se bavit už asi raději nebudu, nedělá to myslím dobrotu. Robota, po včerejším výletě, vypadá dnes trochu vypatlaně, a to jsme ani včera na laně nebyli – nebylo už sněhu a sil. Kdy uvidím Mil? V pokoji mám binec. Dneska Třinec!

Pohodlnou židlu v práci přeju, a na jižní svahy krém sebú.

129 brum, brum – medvěd

Tolikrát odznova rozepsaný příspěvek na tyto neodolatelné pavučinové stránky jsem snad ještě neměl. Od minulého blognutí jsem byl na Moravě skoro furt, napsat něco se moc chtělo, jenže po odstavci přišla větná stavba moc komplikovaná, a tak zůstalo pouze u save as napříště (což rovná se na nikdy). Nyní však při klikání na stále se odpujující usb modem, strašně rychlého a navíc růžového poskytovatele; sedíc na pohodlné sedačce vlaku, sedíc, hlavně sedíc v expresu, tentokráte ne mířícího do rodiště small flying spirit, ale po ani nevím kolika odrazech měsíčního svitu v potoce za garážostodolú valím do kraja na jih od hory z kerej juráš a ondráš dřív slétavali na tých jejích větroplachách; nyní teda snad něco napíšu. Sic to bude spíše jen snůška myšlenek neuspořádaných, a dosti cenzurovaných, ale aspoň pan vyhledávač bude čumět. Net.

Jak jsem přelézal dírou v plotě při cestě na večerní Tesko hrabání (jakýsi slangový výraz pro nakupování) tak jsem takový adrenalin zažíval, skoro jako na bále co jsme s jiřinu a tomem, docela honem dohromady dali, trochu se báli, ale pak, pak nakonec, se smáli. Úsměv na tvářích jsme měli další dny. Na tvářích byl, ale hlavně na srdci a duši jsme měli povzbuzení do další činnosti, že jsme to zvládli. A hlavně Tom, je v tom, neb pustil se do dalších akcí, a jde mu to. No přes ten plot jsem nešel kočku sdělávat ze stroma, jak Emana, když vylezl na jabloň, ale ani v dalekých představách jsem si nepomyslil, že nočního tvora – sovu potkám na dubině. Šuline proč nejedeš když máš auto. Seklý na křižovatce, poslúchajíc tyto a podobné věty jsem se vrácel z dalších nákúpů a vionu kde jsem byl nakupovat s holkama z Kněhyň. Ale až na, v životě prvém, tričko z kenveláča jsem prdlajs kúpil. Přijde mi že všude mají to samé, boty i u bati jak u větnamců – když už vypadá trošku k světu, tak podrážka že hanba je o těch botech i přemýšlet. Ví bůh, proč se ta obuv kazí, snad nějaký výbuch to způsobil, ale když už uzatvorený toaletný systém v českých vlacích je, tak proč Ne. (Možem tedy ve stanici. Ci, Ci, Cikáť? – nedočet jsem se. Jen, že s křídlama tam chodit, raději nemám.)

Pět a dvacet – žádný výprask, ale aktuální stav přihlášených na letošní efelko je, tož fajné na to že ještě tři měsíce do první disciplíny zbývá, tak ten kdo líny je, bude mít problém za chvílu se na grid vlézt, bo jestli kukuřica za praporkama vyroste, sranda bude. Kukuřici identifikovat bylo obtížné i při gis úloze týkající se obrazové analýzy a zpracování výstúpú z oblasti směrů VPD 080 a 260, ale nakonec díky pomoci blížícího se léta jsme určili devítku jako rok snímku.

Propadlík s babetou bych si mohl letos říkat, neb jsem svou chybou nechal si propadnout, naštěstí skoro všichni se mnou, piloťák. Ták nějak periodicky budu tedy muset znovu ukázat, že mi při vývrtce špatně není, letiště mezi poli najdu, a přistanu jako do peřin. Snad bude na čem, bo větroň z Letu, né tu, ale s evropany má problém. Na letišťu jsme poschúzovali a teď v sobotu bychom rádi do oblak, ale snad nepřijde žádný mrak, který by nám v tom překážet chtěl.

A co Krakonoš? Sčítací komisař k němu ještě nedorazil, u Správy pár stromu porazil, Chomutov či Ústí v hokeji neporazil, ale jinak je stále co vymýšlet, zlepšovat, hlídat a mapovat.

Hybajte Jaro Vítat.

Jako malé jsme se bály v létě čerta

Týden v Ostravě bylo náramně. I když není máj, a i když ten herec vypadá zcela jinak vyrazil jsem pátečního večera do salúnu na bál. S bálama se roztrhl pytel (stejně jak tomu čertovi, který maminku nakonec vrátil). Přes strach z mírné ostudy z neznalosti aktuální kovbojské módy jsme se odvážili vstoupit do kátria a pořádně si zatančit a nadlábnout se kovbojských chlebíčků – nato že whiskey bylo málo, tak i ten tanec vcelku šel.

Tak se to zalíbilo, že ještě na větší bálové dobrodrůžo jsme se v netradiční nedělní večer do stejného podniku vydali. Pikolík si nás po minulých tanečních kreacích pamatoval a při trhání vstupenek bylo na jeho potutelném úsměvu jasně vidět neskutečné očekávání kvalitních tanečních kreací. Osazenstvo tentokráte nebylo kovbojské, ale převážně ve válečných letech narozené. Ochota starší generace předat krapet svého tanečního umu nám později narozeným byla velká a tímto jí patří dík. Landův valčík je, jak jsme zjistili o něčem jiném…

Hlavním účelem ostravské mise nazvané krycím souslovím „když je smog dej si grog“ byla však má účast na geoinformatickém symposiu GIS OSTRAVA 2011.

Většina přednášek zajímavých, spousty nápadů pomohly nakreslit v mé hlavě a setkání se starými známými bylo potěšující. Vítaným zpestřením sezení v kino-židlách byly kromě skvělého rautu s cimbálovkou také exkurze. Jak ČHMU Ostrava, tak Mošnovské letiště byly myslím velmi zajímavé a bystré hlavy pochytily mnoho zajímavých informací. Simulátor Mil Mi-171Š je fakt ekšn – ještě dva dny jsem se zbavoval písečného prachu zvířeného listy hlavního rotoru.

Smog byl fuj, návštěva dědy a Příbora fajn, sobotní noční nanukový tesco nákup ojedinělý a zapomětlivý večerkový rum na grog byl kašlovitý. Neděle super obědová, a pak klasicky přeplněně vlaková.

Náročný týden v krakonošově revíru čeká mě, ale snad i přes organizační povinnosti to adrenalinová sobota vytancuje. Ej vykrúcajte a gisujte

Úplněk, pelyněk, ucha Báby skok

Časo-měsíc od posledního slov-hejbání tady utekl a jako každoročně vzal s sebou i pána roka, mistr Klabzuba by z toho nového měl ale jistě radost pořádnou, takže to je celkem všecko fajné – takové jaké to má být.

Nevím co mě to popadlo ale vzpomněl jsem si jednou večer na pana Pavla - učitele tělocviku ze základní školy a rozhodl se zakoupit běžecké ski. Značka světová – ruskýma rukama vyrobená nevydržela první mazací instruktáž, ale na druhý pokus se vše podařilo a společně s klasickýma botasama vytvořila běžkařský komplet umožňující mi vžít se do Bauerovských pocitů. Ty byly pak umocněny premiérovou vyjížďkou, kdy jsem zdatně sekundoval vejsplachtským závodníkům. Tímto bych rád poděkoval slečně instruktorce za trpělivost a nasazení, bez ní bych tohoto úspěchu jen ztěží dosáhl.

Krnapácký GIS pomalými krůčky kráčí k většímu skoku do výšky; jedno odpoledne jsem využil nabyté znalosti z hodin pedagogiky a didaktiky k do-výuce geoinformačních technologíí jedné mladé GIS naděje v Praze studující. Co Mapa? Ještě je sněhu málo, ale informace o ní jsem připravoval na právě otevřenou Krnapáckou výstavu o lavinách.

Česnek jsem taky sháněl, zbytečně však – Pašovo halekání o Jirkovém upířím tajenství byl blaf. Expedice do štoly na návštěvu za netopýry byla dobrodružná, suprovní a velmi poučná. Dokonce jsme natrefili i na kamaráda kroužkovaného, a tak jsme mu mohli popřát všechno nejlepší k třetím narozeninám. Už se těším na příště.

S Ivanem jsem se potkal v Liberci na jedné GIS akci, na další se teď uvidím s Celebritu a Rosťu – trošku mě mrzí ta saňovačka, kterou jsem letos neudělal, ale co už – stejně moc nikdo nebrečel.

Pe-efko jsem letos neposílal, jen jeden pohled. Asi by si někdo nade mnou měl vzít dohled, abych se v tomto trošku zlepšil – je to přece milé a slušně. Ne?

Vezu v hokejové tašce Nike velmi hodně kovbojský klobouk a večer se těším na potkání se s pořádnými kountrymany. Bude jich fakt hodně – ještě že znám DAST – dvojku lepší než jedničku.