Úplněk, pelyněk, ucha Báby skok

Časo-měsíc od posledního slov-hejbání tady utekl a jako každoročně vzal s sebou i pána roka, mistr Klabzuba by z toho nového měl ale jistě radost pořádnou, takže to je celkem všecko fajné – takové jaké to má být.

Nevím co mě to popadlo ale vzpomněl jsem si jednou večer na pana Pavla - učitele tělocviku ze základní školy a rozhodl se zakoupit běžecké ski. Značka světová – ruskýma rukama vyrobená nevydržela první mazací instruktáž, ale na druhý pokus se vše podařilo a společně s klasickýma botasama vytvořila běžkařský komplet umožňující mi vžít se do Bauerovských pocitů. Ty byly pak umocněny premiérovou vyjížďkou, kdy jsem zdatně sekundoval vejsplachtským závodníkům. Tímto bych rád poděkoval slečně instruktorce za trpělivost a nasazení, bez ní bych tohoto úspěchu jen ztěží dosáhl.

Krnapácký GIS pomalými krůčky kráčí k většímu skoku do výšky; jedno odpoledne jsem využil nabyté znalosti z hodin pedagogiky a didaktiky k do-výuce geoinformačních technologíí jedné mladé GIS naděje v Praze studující. Co Mapa? Ještě je sněhu málo, ale informace o ní jsem připravoval na právě otevřenou Krnapáckou výstavu o lavinách.

Česnek jsem taky sháněl, zbytečně však – Pašovo halekání o Jirkovém upířím tajenství byl blaf. Expedice do štoly na návštěvu za netopýry byla dobrodružná, suprovní a velmi poučná. Dokonce jsme natrefili i na kamaráda kroužkovaného, a tak jsme mu mohli popřát všechno nejlepší k třetím narozeninám. Už se těším na příště.

S Ivanem jsem se potkal v Liberci na jedné GIS akci, na další se teď uvidím s Celebritu a Rosťu – trošku mě mrzí ta saňovačka, kterou jsem letos neudělal, ale co už – stejně moc nikdo nebrečel.

Pe-efko jsem letos neposílal, jen jeden pohled. Asi by si někdo nade mnou měl vzít dohled, abych se v tomto trošku zlepšil – je to přece milé a slušně. Ne?

Vezu v hokejové tašce Nike velmi hodně kovbojský klobouk a večer se těším na potkání se s pořádnými kountrymany. Bude jich fakt hodně – ještě že znám DAST – dvojku lepší než jedničku.

Jé kóta

Dlouho dobu zelo to tadyk bez nových písmenek, vyjma změny spojené s přidáním pár mezer na Mrija stránce. Mnoho dobře naladěné vody z vrchů do dolin steklo a jedno Jí bylo, zda rovno či křivo teče. Někomu se může zdát, i když utíká, že se ten čas vleče – ale ne ti co adrenalin chutnali a chutnají.

Od léta jsme s frýdlatskýma chacharama toho nakonec dosti odlétli – chachacha – 11krát odletíme více teď, v nejhorším jen desetkrát, a když ani tak ne, budeme se aspoň kúpat.

Vlny byly letos KáVé, ale furt lepší než VéKáVéčka, jen léčka přírody trošku polekala kocoura Toma – to je celá ona. Do Ameriky sem psal, Redla posluchal a napínavě v Krnapu pracoval. Ukončil jsem úspěšně své působení na jů-POL, ale třeba raz…až bude rok 200(dva raci)

Celá tlupa tlap-slečen mě převezla – na žluté triko jsem tentokrát nedosáhl, předjela mě (Ale stejně na Spacák nemá). Učit jsem se začal druhý jazyk rodiny, ale uzdička mě nějak svazuje. Na osobním oddělení mám svou složku, moli se nám usadili ve špajzu a zumbu podporuju. Miluju.

Senoseč byla dávno, ale Slunovrat dnes můžeme oslavit. Tož Krásnu Zimu, zítra jedu dom do Beskyd. Dyť.

Klusem, po cem

Pocit, že dělám všecko, způsobem takým - že čas běží ne-pomalu, sedím čtvrtek večer, s pocitem, že jsem utek na vrch, docela blízko ladícího pramene. (S vstřebávajícími se dojmy z před-chvilkou přečteného textu Petra Fialy o Ladí neladí).

Poslední čtrnáct dní, poslední dny mívám ve snovém studiu (Děkuji Kateřině za překrásnou fotku, níže ji uveřejním, a snad Ti to nebude vadit) frmol. A nejen tam. I v budově u Vrchlabského parku je stále ruch. Dokonce se moje vlasyska staly vlasyskama malinkaté televizní celebrity… прыжок в высоту (volím si tento předmět též)… Kromě toho, že každé ráno se těším, až ustanou tóny budíku, hledal jsem slunce, aby mi pomohlo vypařit kapky potu, a zároveň mi tak dopřálo pár okamžiků (to když paprsek spolkne kapku a dotkne se mě) akupresury.

Mireckovo kafe Mrija

…To vše díky novému fenomenálnímu tanci Zumba. Ne, že bych se dal na sportovní vyžití před zrcadly. V létě je přeci jen dost teplo na to, abych tancoval někde v Ostravě Porubě Zumbu, avšak (Mary) internetovou prezentaci paní co-Pilotové od Stryka jsem tvořil. Docela se mi to povedlo; a s pomocí vždy zaneprázdněného grafika, co neví kudy KAM, se nám podařilo vytvořit dílo hrající barvami. Dílo, myslím si, reprezentující radost, pohyb a zábavu, a toto jsou přesně ta hesla ztělesňující Zumbu. (Kdo z nás ji znáte?) (Myslíte na ni?)

let's zumba ostrava

Rozhádanou dnešní skladbu větnou přisuzuji především Igráčkoví, [margaritce] a vzpomínce na nejen náramky hochů z klanu s38, bojujícím proti zkurveným bosům. (Sháním modrý centropen 2,2 mm pro zvýraznění vybledlé trojky)

Sedačky za kačky

Navracejíc se z víkendového pobytu v Beskydech, v místě kde jsem se málem vydal, opět špatným směrem – nyní v tom však bramboráky prim nehrají (perník možná ano), uvědomil jsem si, možná spíše rozhodl scelit myšlenky, jak se to má ze zasedacím pořádkem ve vagónech vlaků pohybujíc se po železnicích, podle mé zkušenosti nejen ve směru Rožnov pod Radhoštěm, Vrchlabí či Vrchlabí, Rožnov (ne ten blíže Hosína).

Již v dřívějších dobách jsem si všiml, že někteří lidé rozlišují, při volbě místa usednutí ve vlaku, směr pohybu vlakové soupravy. Zřejmě pocit nejistoty pohybu zády napřed, je u většiny z nich důvodem zvolit sedadlo „po směru“. Chápu je. Kotoul vzad nezvládám do nynějška, a to především ze strachu co mě čeká.(I v letadle, pokud se člověk začne kochat okolní krajinou přespříliš, začne to s ním hušat, jak na housenkové dráze, a vodník s basketbalovým košem uprostřed, je ta pravá asociace pro „žaludek na vodě“.)

Vlaky směřující na sever Čech, do kraje pána Krakonoše, jsou jiné nežli ty co putují mezi Ondřejníkem a Javorníkem. Jsou modernizované, jednotlivé sedačky odděleny, pan automat hlásí příští zastávky, i když si někdy Kuks, splete s Dvorem Králové. A právě v takovémto vlaku, momentálně před Jaroměří, sedí naproti mně dívka s hrdým nápisem na prsou - deep blue see. Přisedla si již v Pardubicích, a vždy, když takto někdo naproti mně usedá, zažívám mírný stres, ve smyslu – „snad si nesedne vedle přímo naproti“. Ne, že bych se například nechtěl kochat krásnou, některých spolucestujících, ale zkrátka, pokud je volná celá sedačka proč, si člověk sedne zrovna tak, abych si nemohl natáhnout nohy. Dříve, kdy má nesmělost dosahovala ještě vyšších hodnot, nežli tomu je nyní, jsem poslušně zatáhl nohy a smířil se s osudem, teď se však odhodlám k činu, a přesunu si věci i sebe o sedadlo vedle, doufajíc v postrčení přísedícího, aby se příště zachoval jinak.

Dnes však se mi stala, s mořskou slečnou, věc nová. Slečna zvolila na přenos svých zavazadel na VŠ (indikátor oranžová průkazka) místo krosny, vozík na kolečkách, a ten je tou příčinou mé nové zkušenosti. Slečna, sedla si na sedadlo po směru a, né, naproti; radoval jsem se předčasně; zvedla se dělená sedačka a zdá se, že až do Staré Paky si nohy nenatáhnu, kolečkový kufr dnes nade mnou zvítězil.

Když už jsme u toho sedacího pořádku, zmíním se o svém postupu volby sedadla ve vlaku. Pokud to jde, volím sedačky na ne-slunečné straně, kdy mi docela trvá si uvědomit, jak pojedeme a jakou stranu tedy zvolit. Co se týče strany, volím sedačky nezvykle proti směru jízdy, a to především z důvodu ochrany proti průvanu, který mi docela vadí, a to i v parných dnech. S tím je spojena volba skupiny sedaček v osobních vlacích co nejblíže dveří po směru, jelikož nikdo horkokrevný nemůže otevřít okno, které by mi rozcuchalo vlasyska.

Nějak mi došly síly pokračovat dále, i když by se dalo a měl jsem to i v úmyslu, ale dlouhé to je dost, tak co – tedy – při čekání na příjezd rychlíku Krakonoš, dávám Uložit a nechám se unést bílými lístky kopretin a sedmikrásek…

Rozkvět aneb jarní web tvorba

Louky, začínají být začátkem jara o dost vybarvenější, a tak jsem zatoužil vyrovnat se trošku přírodě, trošku ukrojit z jejího tvořícího náskoku, který stejně dohonit nelze. (Ale snaha se cení, ne?) Nesnažil jsem se však na louce matky země, ale na louce internetu, kde mi již pár květin vyrostlo, a nutno hrdě říci, hezkých a užitečných.

Kromě predikování výskytu opeřenců v Krkonoších, kromě hraní si s mráčkama v diplomové práci, jsem se počátkem tohoto roku tedy věnoval tvorbě a aktualizaci webových stránek. Rád bych zde představil tři mé poslední výtvory. Možná i v naději, že se někomu stanou užitečnými, nebo třeba jen potěší a třeba si někdo řekne: „také bych chtěl takovou květinu internetovou“.

Stránky aeroklubu Frýdlant nad Ostravicí vznikaly dlouho dobu, kdy jsme se potýkali především s nedostatkem kvalitních textů a velké různosti názorů na konečný vzhled stránek a strukturu. Přes menší zádrhele, se nakonec povedlo web spustit a doufám, že bude plnit svou funkci a dále se rozvíjet podle požadavků, jak z řad pilotů tak, především návštěvníků, nejkrásněji položeného letiště v České republice.

Druhým výtvorem byly stránky z oboru méně společensky příjemného. Stránky věnující se ekologickými tématům, názorům na životní prostředí z pohledu naších politiků. Součástí webu je i názorová a parlamentní kalkulačka, kde má návštěvník možnost porovnat své postoje s názory poslanců. Tedy především nyní před volbami 2010 jistě užitečný počin – chytravolba.cz

Do třetice se jednalo o aktualizaci internetové prezentace mladé cestovní agentury Prague lights, jejímž cílem je zajistit, abyste si svůj pobyt v Praze a České republice maximálně užili. Byly přidány nové jazykové verze stránek, které jistě přilákají nové turisty z různých koutů světa.

Co tady ještě dělám? Idu ven… za květy.